Svět se nám hroutí, když nás opustí partner. Protože, on je jediný, je ten, kdo je na naší straně, protože jedině on může vyslyšet vaše slova (většinou) po dobu, když jsme s ním. A proč? Protože si vás natolik uváže k sobě, že potom nedokážete bez něj být. Má to své pro a proti... Přicházíte o kontakt se svými přáteli, ale přesto získáváte kontakt s osobou, která vás natolik naplňuje, že vám to stačí. Do doby, než příjdou problémy a jejich dlouhodobé trvání. Není snad lepší být bez toho pocitu? Co když tenhle pocit skončí a vy sedíte a přemýšlíte jestli vám to stálo za to- za tu velkou bolest, co teď v srdci máte.
Říkáte si, zda-li ta bolest vám stojí za to. To je však na každé vztahu to jiné a ojedinělé. Protože nikdy nemůžete tušit, jaké to bude, když najedete tu sílu pokračovat a nebo jestli bude lehčí vzít křídu, kterou nakreslíte velkou tlustou čáru a řeknete si je KONEC.
Jediné, co na to mohu říct, že každý z nás by se měl řídit srdcem a ne hlavou. Protože pokud jde o lásku, tak pravidla mravnosti a racionality nikdy neplatí.