Když jsem včera podtrhávala slovíčka v mé levné knížce, zjistila jsem, že tím, když dostuduji střední školu mé životní vzdělání nekončí, ani po vysoké škole... protože se člověk musí celý život učit. Od jazyků, nových kulinářských návyků. I třeba to, co jsme se učili ve škole, tak se najdou nové a lepší vysvětlení, podle vědců. Př. Pluto už nepatří mezi planety. Pokrok v mechanice se každý rok zvyšuje. Přece jenom je rozdíl od ,,vysílačky v podobě nokie" a Nového samsungu Galaxy S III, přitom ten věkový rozdíl mezi nimi není tak velký, řekněme jeden život stejně dlouhý, jako tahle studentka, co sedí za notebookem a snaží se vám vmísit do hlavy její myšlenky.
Protože člověk může být jakkoliv sečtělý, jakkoliv vzdělaný, ale stejně, až bude v důchodě stále se zase bude učit, třeba od svých vnoučat. Sama to poznávám, když jsme se s Babičkou koukali na anglický seriál a jak ji lákalo poznávat svět notebooku. Když jsem byla na základní škole, doufala jsem v to, že až někdy dostuduji, tu pořádnou fušku už budu mít za sebou, ale vůbec ne. To je teprve ten startovací blog.
Ta příprava na opravdové myšlení. Jedna část je, když se člověk učí do školy nějaké teoretické řádky, které pokračují na další stránce a tak dále. A druhá věc je, jakoby vstoupit mezi řádky a žít opravdový příběh. Z každé chyby a zklamání se oklepat a přejít k další kapitole.
No comments:
Post a Comment